Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad novým albem amerického black-gaze-blue-grass one man projektu PANOPTICON. Než stihlo opadat listí z dubu, milovník horníků, banja a Kentucky Austin L. Lunn se vrací s albem laděným stylově do podzimních barev. A je nad slunce jasné, že milovníci téhle post-větve black metalu, která inklinuje k plachým melodiím a netradičním náladám, mají zase červený poplach.
Osobně bych intenzitu opatrně snížil na žlutou. Po desce „Roads to the North“, která skvělým způsobem evokovala všechny cesty metalové zimy, končící u harmonického krbu blue-grassových odrhovaček, je novinka „Autumn Eternal“ o poznání monolitičtějším (rozuměj: méně pestrým) albem, na němž se milovníci mládkovské romantiky potěší jen v úvodním tráčku „Tamarack’s Gold Return“, v němž Austin jedinkrát popustí uzdu své lásce pro rurální blue-grassovou instrumentaci.
Zbytek alba se nese v přísnějším duchu blackmetalových blast beatů, snivých erupcí melodických kytar a Lunnova skřehotu, který tu a tam nahradí čistý vokální přednes. PANOPTICON je v těchto polohách samozřejmě naprosto suverénní – je tu cítit vkusná harmonie mezi agresivitou a impresemi, kvalitní struktura skladeb, které se vyvíjejí a mění nálady. V „Sleep to the Sound of Waves Crashing“ lze celkem jasně zaslechnout ozvuky Austinova milovaného skandinávského blacku v epické formě, v jaké ho proslavili klasičtí SATYRICON. V následných „Pale Ghost“ výrazná shoe-gazová linka napojená na nekompromisní metalový základ zahřeje všechny, kteří mají pocit, že ALCEST vysublimovali do lepivé limonády. Škoda, že zbytek alba už je pak jen solidní sbírkou opadavé nálady.
PANOPTICON na novince potvrzují příslušnost ke špičce žánru, který z podzemí vystoupal do hledáčku prestižních trendy serverů i posluchačů. Na rozdíl od nových desek MYRKUR nebo DEAFHEAVEN, v nichž se pohybujeme na pomezí dobrého metalu a módní pózy, je „Autumn Eternal“ plně uvěřitelnou, i když určitě ne dokonalou deskou.
Tracklist
Tamarack's Gold Returns
Into The North Woods
Autumn Eternal
Oaks Ablaze
Sleep To The Sound Of The Waves Crashing
Pale Ghosts
A Superior Lament
The Winds Farewell
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.